Hurá, v sobotu se konečně podařilo důstojně obrodit TAKovou "Kočárovou rallye"! Po dvou nultých ročnících se letos konečně sešlo důstojné startovní pole a i zpočátku rozpačité počasí nás nakonec podpořilo. Někteří závodníci sice dorazili bez otců, ale maminky to zvládly i TAK.

Postupně se nás na pražském Vyšehradě sešlo devět kočárů a kompletní program stihlo sedm z nich. Na start se dostavili závodníci různého věku. Monika Součková si s dvacetidenním Tobiášem brousila zuby na zápis historicky nejmladšího účastníka, ale "nůž do zad" jí nakonec vrazila vlastní švagrová - Martina postavila na start teprve sedmidenního Michala. Nejstarší závodníci již byli schopni chůze i věcných komentářů.

I když v sobotu bylo opravdu nevlídno a navíc bezvětří, neděle si z toho nakonec nedělala hlavu a dodala vše dle objednávky. Ne tak zemědělci, kteří nám letos předvedli nebývalou horlivost - všechny naše osvědčené terény byly čerstvě zorány.

Před jedenáctou hodinou dopolední jsme se sešli a sjeli v Kolovratech a za slunečného, leč mírně bezvětrného počasí jsme se jali hledat naše "letovisko". V krajině čerstvě zoraných lánů jsme nakonec vzali zavděk polem, které bylo "pouze" podmetené. V sobotu pršelo, a tak nám průběžně těžkly nohy.

Účast byla více než slušná, když započítám podporu z 23ky, kamarády a děti, tak jsme se dostali na počet 26ti lidí!!! Můj drak, který si loni nedal říct a stále tvrdohlavě narážel do země, si ten rok za skříní vůbec nevzal k srdci a jeho výkony byly pohříchu stejné. Naštěstí jsem nedávno získal draka nového, moderního, který létá tam kam já chci a ne tam, kam chce on (většinou). 

Po poledni se pěkně rozfoukalo a Červeňák se svým bezmála 4metrovým drakem měl co dělat, aby se udržel na nohou. Účastníci průběžně doráželi a odráželi, čas běžel a po třetí hodině odpolední jsme to zabalili a šli si dát na závěr něco k jídlu v místní hospodě u nádraží. Draci se můžou těšit zase napřesrok!
 

Čtvrtek
 "Šimone, vstávej!!! Je čtvrt na sedm!!!" Těmito slovy začala moje letošní stezka. Přiznávám, že vzbudit se deset minut před stanoveným srazem a třicetsedm minut před odjezdem jediného rozumného vlaku ten den, to člověka skutečně postaví na nohy! Rychle do batohu dozabaluji z lednice několik vychlazených lahvových, když mi volají Červení, jestli bych jim mohl koupit lístek, že to nestíhaj - v tu chvíli vím líp než oni sami, co to znamená, když se nestíhá. Přes jedno rameno si hážu kytaru, přes druhé rameno pak Eriku, která se do posledního okamžiku snaží doma najít spoustu věcí, které si nestihla zabalit.

Nebudu vás napínat, po sprintu s plnou polní jsme to nakonec stihli - dokonce jsme dorazili i o něco dříve než Červení (ti si ani nestihli pořídit to pivko!). Ve vlaku jsme obsadili dvě kupéčka, a hurá na sever. Sešlo se nás tuším 11 a cesta příjemně uběhla. V Děčíně jsme si zahráli na sardinky, a když nás autobus konečně vysvobodil, vyloupli jsme se v obci Růžová.

TAK jsme zase byli na Stezce. Na PADESÁTÝ! Já teda po patnáctý, takže na Zakončení jsem se mohl promenádovat ve ŽLUTYM tričku. Ale to poněkud předbíhám, protože za ty čtyři dny se toho stalo nemálo; u něčeho jsem byl a (nějak) si to pamatuju - to sem napíšu; u něčeho jsem byl a nepamatuju si to - to sem nenapíšu, ale možná bych mohl použít Mazanovu metodu externích paměťových jednotek, tzv. "pomocných kronikářů". Taky se děly věci, o kterých jsem jen slyšel, ale nebyl u nich - některý možná zmíním. Pak se děly věci, u kterejch jsem nebyl a nic o nich nevim, o těch (logicky) psát nebudu... No a děly se i věci, u kterých jsem byl, ale o kterejch radši psát nebudu... Každej ví, jmenovat asi netřeba ;o)

Pro nás Stezka vlastně trvala skoro pět dnů, protože jsme vytvořili s Emou a Šampionem "0. průzkumný oddíl". Nějak se nám nechtělo ve čtvrtek vstávat na vlak, TAK jsme si řekli, že vyrazíme už ve středu večer vlakem přes Děčín do... Aha-první zásek, ale snad to byla Krásná Lípa... Dojdeme do skal, zakempujem pod převisem a ve čtvrtek doputujem Švýcarskem do noclehu Na Tokáni od severu.

Účast naší trasy na TAKovém bále bývá skromná a nejinak tomu bylo i letos. Kromě mě a Eriky, dorazila Kachna, a pak kamarádi Pavla a Michal. Mně osobně přišlo letošní téma po dlouhé době docela vypečené, takže jsem se s maskou vyřádil!

Předtančení se tématicky spíš než oživlým hračkám věnovalo venkovským dětským hrám, a i když oceňuji čas a úsilí, které museli všichni předtančující svému představení věnovat, přišlo mi to letos nějaké slabé. :-( Koníčci byli skvělí, ale jinak to spíš než tanec připomínalo spartakiádu nebo pochodové cvičení - škoda. 
 

Noclehy se mi podařilo na poslední chvíli zajistit. TAK kam, že se letos chystáme?

Naše trasa vede přes CHKO Blanský les, a dále na severozápad k zakončení na hradě Helfenburku u Bavorova.

Podařilo se zajistit i tzv. 0. nocleh ve středu večer, takže ti nejnatěšenější z nás mohou vyrazit už ve středu v 18:01 vlakem z hlaváku a do Křemže dorazit ve 20:35. Kdo pojede později najde si vhodný spoj podle toho, kdy a kde se k nám bude chtít připojit. Doporučený spoj pro páteční skupinu je přímý autobus z Knížecí v 18:40, přijíždějící do Vitějovic ve 21:01 (místenky si zajistěte individuálně!).

0. Nocleh (středa 25. 9.): Křemže (Ubytovna Sokol/Radniční restaurace)
1. Nocleh (čtvrtek 26. 9.): Záboří (Zábořská hospoda)
2. Nocleh (pátek 27. 9.): Vitějovice (tělocvična ZŠ/Hospoda Pod Kostelem)
3. Nocleh (sobota 28. 9.): Vlachovo Březí (sokolovna)

Doporučená mapa: KČT 1:50K č.: 70 (Pošumaví-Prachaticko)