54. Stezka: Lítá Mysl (čti litomyšl)
Publikoval: Mazan
Stezka věnována jarním touhám
Je pátek, jsem první na srazu. To se mi dlouho nestalo, jakobych měl už nějaké tušení. Poznávám mnoho známých tváří, ty co neznám poznám brzy. V prvním minutách jízdy k nám přišla Jarní Láska s mandlovicí a pes mi začal lízat nohu. Dál mám poznamenanou změt jako: „Ukaž kozy; Pal vocaď hajzle; Hárám už od narození; Jak by vlak mohl zastavit Kozlíka“. Není tedy náhoda, že po přestupu do vagínky studénky pan učitel už jenom nesrozumitelně drmolí vybranná slova po f, leckerý kamarád je na vodítku, jiný má psí náhubek, vlak se několikrát převrátil, než jsme dojeli do Mladějova n./M. Veselá Ema se na peronu ptá, nikoliv však zoufale: „Má někdo můj batoh, nebo alespoň psa?“. Psa mám v kapse, batoh zachraňuje mohutým skokem do odjíždějícího vlaku Šimon. Roztaženi po celé délce silnice, tmou tápeme ku noclehu v Rychnově. Zde si s panem Vaňkem musím připsat první, ne poslední prvenství v dosažení cílové hospody. Průběžně dojdou všichni, dají si vyklepanej řízek a někteří usnou. Po vyjednání slevy za rum, a zjištění, že obsluha je již zadána, odeberu se do svého vlastního světa (nebo mám alespoň ten pocit). Batoh si tedy z úsporných důvodů nevybaluju, lehám si někde u psa, přikryt jiným psem…