Přihlásit Úterý 20.duben 2021

54. Stezka: Lítá Mysl (čti litomyšl)

Stezka věnována jarním touhám

 

Je pátek, jsem první na srazu. To se mi dlouho nestalo, jakobych měl už nějaké tušení. Poznávám mnoho známých tváří, ty co neznám poznám brzy. V prvním minutách jízdy k nám přišla Jarní Láska s mandlovicí a pes mi začal lízat nohu. Dál mám poznamenanou změt jako: „Ukaž kozy; Pal vocaď hajzle; Hárám už od narození; Jak by vlak mohl zastavit Kozlíka“. Není tedy náhoda, že po přestupu do vagínky studénky pan učitel už jenom nesrozumitelně drmolí vybranná slova po f, leckerý kamarád je na vodítku, jiný má psí náhubek, vlak se několikrát převrátil, než jsme dojeli do Mladějova n./M. Veselá Ema se na peronu ptá, nikoliv však zoufale: „Má někdo můj batoh, nebo alespoň psa?“. Psa mám v kapse, batoh zachraňuje mohutým skokem do odjíždějícího vlaku Šimon. Roztaženi po celé délce silnice, tmou tápeme ku noclehu v Rychnově. Zde si s panem Vaňkem musím připsat první, ne poslední prvenství v dosažení cílové hospody. Průběžně dojdou všichni, dají si vyklepanej řízek a někteří usnou. Po vyjednání slevy za rum, a zjištění, že obsluha je již zadána, odeberu se do svého vlastního světa (nebo mám alespoň ten pocit). Batoh si tedy z úsporných důvodů nevybaluju, lehám si někde u psa, přikryt jiným psem…


 

Sobotní ráno mě neuvidí… Snídali jsme někde, něco, kdo s kým šel a kam… Vím, že sedím na sluníčku, o klobouk se stará Jarní Láska, všude mám psí kusy a čekám na převoz po úzkokolejce. Museum nestihnu, to je jasné. Pověřuji pana Vaňka telefonátem mé drahé, že je vše v nejlepším pořádku. Až na pár vět se mu to povedlo, největší radost ale má, že teď zná její číslo. (Petra se mě doma ptala proč jí Vaněk každou chvíly volal jak ji miluje, správně to mělo být, jak ji miluju…) První exhibice proběhla na vekslu, další pak na konečné v Nové Vsi. Ves ale nikde, jen hluboký les a prudký kopec. Mám pocit, že se nás chtěl někdo zbavit a odvezl nás do lesa. Vaněk si ale ví rady i směru, tak hurá vzhůru… Cestou si zpíváme do kroku. (nebyly to však kroky lidské…)

Nějakým božím řízením jsme se ocitli v rekreačním středisku, a musím poznamenat, že opět první. Ta do které jsem vrazil byla pěkná 40ti letá Alice s mandlovýma očima. Následně mě přítel jejího manžela upozorňuje (tak manžel má prej přítele…), že jestli toho včas nenechám, předhodí mě vlkoDafům. Kupodivu jsem pochopil. Scházíme se všichni, jen Jarní Láska prostoupená Dafem je někde za dolinami. Pozorujeme s vlkoDafama pražáka (Karla) jak parkuje u chatky. Pani kuchyňka je nějaká napučená, marně se jí snažím poveselit. Nějaká večeře…

Pak už tma, déšť a touhy. Opět nevybaluji spacák a hle mám odestláno. Tahle hra s Vencou mě začíná bavit. Hupnu mu do spacáku s tím, že jakmile půjde spát, pelešinec uvolním. Tak nevím, šel spát???

Ráno když jsem vypil snídani, se do mě nevejdou vajíčka s něčím, čemu se říká valdova snídaně. Tak to nesu jako omluvu Vencovi, nakonec si dá Jarní Láska se zmačkaným Dafem. Jsem smutný, Erika musí domu k nemocným dětem. Mám obrovskou chuť na sprchu, a nemám s kým. Než si Ema s Kačou vyčistěj, mám hotovo (chápu, že ve třech bychom se do vaničky nevešli) a můžu jít hledat pana Vaňka. Tady dochází k první manželské neshodě, pan Vaněk chce jít po polních cestách ale uplně někam do pryč, já jsem pro svačinu v Dětřichově. Kopromisem jdem na svačinu, hospoda je pěkná a málem jsme stihli i kostelíček. Pak po cestách na pole, kde se nám to zase stalo. Rum v batohu a touha po Evičce, málem se poperem jestli moje je pole orané a jeho osázené. Trháme pro Dafa chlupy z Koháta a telefonujeme asi všem.

Myslel jsem si, že o panu Vaňkovi vím hodně, ale co všechno jsem se na poli dozvěděl… Z toho plyne poučení, že člověk nemusí vědět všechno.

Potom už nějak dojdem do Opatova, kde jak už musí být všem jasné, jsme opět první. Prohlásíme se za ochutnávací předvoj a chcem ochutnat vás, vás a tebe taky. Vaněk vysvětluje, že mě musí někdo nutně vyčerpat, nejlépe po sladkým kafi. Pro dobro věci se rozhodnu pro velké množství kofoly, což mě přinese nečekané ovoce. K večeři výbornej guláš a ještě lepší starobrno, dále jukebox, který naštěstí oddaluje moji produkci. Odjíždí Venca (kde já budu dnes spat) i Červení.

Na návrh paní produkční, za kterou pokukuje pani šéfová, ukončujeme konzumaci a ruku v ruce, pozorujíc souhvězdy jdeme spát do domova důchodců. A pozor, třetí noc mám vybalenej batoh…

Ráno okurky, něčí zuby ve sklenici a již zase v hospodě na snídani loudím z pana učitele moudro na dnešní den. Dostává se mi ho, ale od Emy (tichá výtka).

Valda jde naproti Evičce na nádraží a dumám jak se dospat. Už mám odestláno na lavičce, když mnou cloumá pan Vaněk, že je venku krásně. Připustím, že je tam hodně světla, ale že Kohátovi se už pletou nohy.

Tak zůstanu sedět v hospodě (poprvé se cítím trochu trapně), ale obklopen svými nejlepšími muži a Jarní Láskou. Vyprávíme pani provozní příběhy ze stezek a jí oči září…

Když se čas nachýlil, asi po třetím guláši, rozhodla se paní šéfová (kterou mimochodem někdo opil, já to nebyl…), že nás odveze do Strakova. Přece jen začínala se mi líbit i její dcera a to už byl jiný ročník.

Ve Strakově, jak jinak opět první, ale obsluha uklízí po předešlé trase… K večeru odjíždí Pernikačky i Peťan s Jezinkou.

Pak to šlo ale hodně rychle, po vypitém láku okurek, trocha špeku, pak to maso a pak hromady dortů (původně to byly kozy, já je viděl). A pak megahektolitry, v tupláku magické oko v decovce, rumy s holohlavým záchranářem z prahy (chtěl jsem mu udělat tupé z Kohátích chlupů), pak stále dokola cinkot nechráněného přejezdu, druhá tichá výtka, ale i trocha souznění na baru. K tomu všemu odešel Vaňek spát ruku v ruce s Evičkou a začal být zoufalý. Nepomohly mi ani psí oči…

Ráno Vaněk pochopil, proč mám s sebou tanga a dámské vložky, zatímco Petra odjela s jiným batohem plným lahváčů a rumu. Ty tanga mě trochu škrtily přes boky, proto se zde Káče omlouvám za společný čas na té velké toaletě.

Ještěže mi ráno Šampič nevypustil Jenďoura na hlavu…

A teď pro pana učitele: (chceš-li batoh viděti, 4x za svým ocasem se zatoč, pak vydej se na stranu polední a hubu si tam namoč. Až dopiješ lák tento zříš, z hlíny trčet popruch co se tenkrát utrch…)

Zbytek návodu za pokladem, zanechal jsem na sále za trámem.

Pak nás opustila i Ema s panem učitelem čekatelem a já na hrázi marně vyhlížel rybník. Někde jsem se zapoměl u trasy 4 a pak u potoka. Je naprosto jasné, že potřebuju vyčerpat a potěšit, protože mi to leze ušima, ale po ruce mám pouze pana Vaňka.

 

Po té minulé noci mám mnoho závažných průstřelů a problém s dechem. (to jakože mi docházel)

Přesto mi pak ve vlaku Káča málem vyseděla něco z vajec, Kohát pil víno rozlité po podlaze a Vaněk dával ochutnávat Evičky matce svoji klobásu. To víte, jízda první třídou, to není každý den a když mě rozbolí obě dvě srdce...

Teď ale, abych si pamatoval všechna ta domluvená rande...

Doufám, že se mi podařilo nikoho nenasrat a že jsem nikomu neudělal štěňátka.

Na nádraží jsem se loučil velmi rychle protože mi z vedlejší koleje jel přípoj do Rudný. Když jsem se k půlnoci doplížil domu jako zbědovanej pes, málem mě Petra vezla do Unhoště na veterinu utratit...

Jestli má být další stezka až za takovou dobu, nevím, jak to bez vás přežiju (i když chápu, že vy ano)

 

Zapsal Pánjelimán,

 

kterému by chtělo být 29 let.

 

Mazan

3 komentářů

Následující komentáře jsou názorem jejich vkladatele.
správce webu neručí za to co je zde napsáno.
JEŠTĚ JSEM CHTĚL POPROSIT PANA VAŇKA, ZDA BY ZDE MOHL UMÍSTIT INSTRUKTÁŽNÍ FOTO: EMA JÍ ČOKOLÁDOVOU ŠPIČKU. BYLA TO VELMI PŘÍKLADNÁ UKÁZKA POMALÉHO OCUCÁVÁNÍ ŠPIČKY ZÁKUSKU A NÁSLEDNÉ SLABÉ HRYZDNUTÍ DO NÁPLNĚ S KRÉMEM NA RTECH ATAKDALE ATAKDALE....:)
Publikováno: Valda - Pondělí 14.květen 2012 54. Stezka: Lítá Mysl (čti litomyšl)
Mazanku Mazanku, pojed s nama na podzimni pulku, tam se budes mezi starcema citit mladsi a mladsi. Jinak uroven uchylnosti a zabavnosti Tvych textu je cim dal vyssi... BRAVO
Publikováno: osi - Středa 13.červen 2012 54. Stezka: Lítá Mysl (čti litomyšl)

Co se chystá?

Žádné blížící se události

Uživatelské menu






Nevíte, jaké máte své heslo?

Kdo tu je?

Hosté: 2