Přihlásit Neděle 20.leden 2019

53. Stezka: Veselíčko 27. - 30.10.2011 (podle Valdy)

 

Řízek s bramborovým salátem k obědu, jedenáctkové datum a Emičky stezková zpráva mně dohnaly k sepsání mého záznamu stezkových událostí. Vezmu to pěkně od začátku, tedy od zařizování stezky a přednost budu dávat spíše strohým faktům, takže se ve zprávě bude psát o kilometrech, jménech obcí a míst, barvách značek a časových údajích. Ale na nějaké ty příhody a dojmy se také dostane. Asi to nebude tolik zábavné jako třeba Mazanovy povídání, ale zase za pár let, až se nám ta zapomnětlivost rozšíří, budeme moci zjistit, kde jsme to vlastně byli...

Podotýkám, že na spoustu věcí si už teď přesně nepamatuji, takže vše mohlo být trochu jinak a pokud bych tím někoho poškodil, jeho smůla.


 

Část první - zajišťování

 

Zajišťovací jednotka ve složení Šimon (pilot Šumlíře a hlavní trasovač), Valda (navigátor a oficiální jednatel) a Daf (pič a brzdič) vyrazila na akci někdy ráno 27.5.2011. Po obchvácení Tábora jsme zamířili do Borovan, kde jsme podle mapy očekávali možnost hospody na poslední nocleh. Hospoda tam byla, zavřená, nicméně s informací o provozovateli, což byla obec. Vyhledali jsme místní úřad, který byl také zavřený, ale zato opatřený telefonními kontakty. Paní starostka Dolejšková byla po hlase vstřícná, nocleh je možný, ovšem se zádrhel v podobě výměny provozovatele hospody a tím značná nejistota. Nicméně jsme si s ní smluvili na pátou hodinu sraz a vyrazili zjišťovat alternativu. Tou byla hospoda ve Svatkovicich (aka Zvratkovice), asi 2 km na západ, také zavřená. Ovšem venku parkoval náklaďák s pitivem a šofér tvrdil, že za chvíli někdo přijde. Chvíle byla celkem dlouhá, ale bylo pěkně, náves příjemná a sledování procesu vykládání piva a limonády celkem zábavné. Poté co dorazivší obsluha pořešila tekutiny, vemluvili jsme se na pokec. Hospoda vypadala uvnitř lehce zatuchle, ale s možným noclehem by prý problém nebyl, cena by byla přijatelná a tak jsme si místo zamluvili jako náhradu, kdyby Borovany nevyšly.

Dalším krokem bylo zajištění prvního noclehu poblíž Tábora, po cestě tam jsme letmo shledali podnik v Raděticích myšlený jako druhý nocleh nepoužitelným. Měli dlouhodobě zavřeno (což se pak při stezce ukázalo jako mylná informace a jedna sekce se tam dokázala pěkně zaseknout). Následovalo ověření samotné Bechyně kvůli druhému noclehu, neúspěšně, ale zato jsme se dobře naobědvali a nechali si potvrdit pension Na prádle jako náhradní možnost. Pak následovala cesta podél Lužnice přes řetězový most do Malšic, kde nám mapa dávala tip na první nocleh. V kulturáku/sokolovně nás provozovatel odkázal na paní starostku Šebkovou, která měla bydlet ve vedlejší vsi, kde jsme našli její rodiče a získali telefoní číslo, s tím, že máme zavolat v pondělí. Pro sichr jsme tedy provedli jednomužný výsadek do restaurace L.E.V. ve Slapech, abychom měli nejakou zálohu, kdyby Malšice nevyšly. Pan provozovatel Bruna na zvědavé dotazy odpovídal stereotypně "ano, není problém", což nám vyhovovalo.

Už se nám začal krátit čas, takže honem Na prádlo. Pan majitel Cihla byl velice přívětivý, možnost noclehu nevylučoval, jen se bál, co mu tam taková banda provede. Podařilo se nám ho uklidnit až do stavu, kdy nám ukázal mlýnici, vybral zálohu a vyprovodil nás. Do Borovan jsme se dostavili akorát, paní starostka byla velmi příjemná a když jsme ji povyprávěli, zač je toho TAK, byla i příjemně překvapena, ovšem problém s obsluhou trval. Dohodli jsme se, že zavoláme v září a uvidíme. Směr Praha jsme odjížděli modlíc se, aby nám to vyšlo. Po cestě jsme ještě v Oltyni vykoupili kus krámku s domacím ovocem, zeleninou a džusy a hurá domů a večer ještě zatepla nahlášení tabu noclehů Janě Vorlové.

 

Část druhá - od zajišťování po stezku

 

V Praze jsem ve vhodný den volal starostce do Malšic, ovšem ta mi sdělila další jobovku, že se má kulturák na podzim možná rekonstruovat a záleží na tom, zda dostanou peníze a že mám zavolat v září. No super. Budeme čekat do září.

Mezitím se pořádající jedenáctka rozhoupala a vyplodila přihlášky a instrukce, takže začal proces stezkového lákání. Někteří nečekaní jedinci jako např. Vaněk projevili značnou vycepovanost, přhlásili se a zaplatili včas, za což byli také pochváleni. Ovšem našli se i tací, kterým to trvalo hooodně dlouho. Ale podařilo se a vypadalo to, že nás bude dvacet. Nicméně zasáhly různé faktory jako nemoc, práce a lákání dálek a Earl, Lumír a Filip to vzdali. A nebyl všem dnům konec.

Teď ale zpět k noclehům. V průběhu září a října se mi podařilo zjistit následující - v Malšicích se nerekonstruuje, ale bude tam v době stezky nějaká taškařice a prostě nás nechtějí a v Borovanech se nová obsluha osvědčuje. Takže se nám vyvrbily noclehy ve složení Slapy, Mlýn Na Prádle a Borovany a tím jsme mohli Zvratkovice přepustit dvacítce, která si nakonec nocleh dost pochvalovala. Provedl jsem potvrzení noclehu v příslušných místech a ve Slapech jsem se pro jistotu ještě po cestě z Krumlova zastavil kvůli kontrole na vlastní oči. Pak už následovalo jen doladění večeří a snídaní, sepsání itineráře a vzhůru na stezku.

 

Část třetí - stezka

 

Sraz byl ve čtvrtek 27.10.2011 v Praze na Hlavním nádraží v 8:40 u pokladen a sešla se tam tato sestava: Polka, Emča, Kačenka, Eda, Zuzka, Vojta, Šimon, Daf, Velebák, Craig a já. Celkem jedenáct, ku poctě pořádající trasy. Ještě jsem stíhal něco k snídani v BK a hurá k vlaku R637, odjiždějícího v 9.16, takže byl čas na špenát na perónu za sloupem. Cesta byla na stojáka, ale to nevadilo, pití bylo dost a restaurační coupé se nám nakonec otevřelo k potěše plic. Chvíli před jedenáctou jsme byli v Táboře a hladovi jsme nalezli prima vyhlídkovou restauraci hned u nádraží. Nakonec jsme se zdrželi tak dlouho, abychom protidružstvu č.23 zaplnili tu chvíli čekání na přestup do Bechyně. Následovalo putování ještě celkem v jednom chumlu po červené značce přes město, most a po proudu Lužnice až do Vlčího dolu (5 km) a pak do svahu směr Slapy (po červené 1,5 km k silnici a po silnici dalších 1,5 km) k hospodě s noclehem. Počasí nám celou dobu přálo (nepršelo, bylo celkem teplo a v neděli dokonce i slunce) a říjen vybarvil stromy a zem nádhernými barvami, radost pohledět.

Před místem připojení značky k silnici se rozvaloval Wjt, takže se okolo něj založil čekací tábor na opozdilce, kterých jsme se nedočkali, ale zato kolo silnici rostly moc dobrá jablíčka, takže jsem se zásobil.

V hospodě už na nás čekali s připravenou spací místností, navařeným jídlem (ale už fakt nedávám, co bylo dobrého, asi něco s něčím), velkými čaji a pivy a panáky. Asi v devět dorazili Mazan, Vaněk s Kohátem, Peťan s Jezinkou, Venca, TAZ a Eva. Pak se hrálo, zpívalo, karbanilo, kalilo a vytuhávalo, až jsem se ráno probral na snídani.

Míchaná vejce a párek potěšil, méně už to, že Venca se fakt zbalil (částečně) a odjel domů. Ani jsem mu nestihnul předat vyhrané trenýrky. Takže nás bylo od té doby jen šestnáct. Páteční snídaně se nám pěkně přelila do doby oběda (všeobecně se dá říct, že jsme po celou stezku provozovali tzv. brunch) a protože se blížil odjezd přibližovacího vlaku, nastalo dělení do podmnožin. V naší sekci, která jela vlakem do Malšic, jsem byl já se Zuzkou, Wjt s Kačí, Velebák s Craigem a Mazan s kytarou. Zbytek šel pěšky rovnou k Lužnici a na naši stopu se připojili u mostu, asi o dvě až tři hodiny později. My jsme šli z Malšic po žluté 6 km k Lužnici, resp. k Stádleckému řetězovému mostu a na druhé straně řeky jsme zakempovali na brčko, rum a zdravení procházející páté trasy. Další cesta nás vedla zase po červené do 4 km vzdálených Dobronic s moc pěkným, ale zavřeným hradem. V Dobronicích jsme potkali v hospodě třiadvacítku, která se obhajovala, že to tam vyžrala a vypila jiná trasa než oni. Tak jsme dali alespoň potkavací brko a opět zdravili pátou trasu, kterou jsme předešli a oni nás teď dohnali. Navíc se zde Velebák s Craigem a Mazanem trhli do jiné hospody a potkali jsme se až v noclehu. Pokračovali jsme tedy jen ve čtyřech a jelikož se začalo pomalu blížit stmívání, zkracovali jsme zastávky jen na rum a pak už jsme zkracovali i cestu. Po dvou a půl kilometru jsme našli příhodný krpál na výstup od řeky, pro jistotu jsme odbočku pro ostatní označili šipkou a křížem (zbytečně) a za pomoci opěrných holí jsme jej zdolali. Tím jsme se ocitli na dohled Senožat a to už bylo do noclehu jen tři kilometříky. Do mlýna jsme dorazili jako první a jediní za světla a v časovém limitu. Zbytky se trousily ještě několik hodin.

Na Prádle se nás hned ujmuli, zahrnuli nás stravou (já řízek s br.salátem k první večeři a pro velký úspěch k druhé večeři to samé), rumy, sprchou a jinými výdobytky civilizace. Následovalo opět hraní a zpívání a jiné radovánky.

Sobotní ráno bylo opět přívětivé a brunch vydatný (řízek se salátem k obědu to jistil) a ještě navíc jablka na cestu. Ten den nás čekalo relativně málo kilometrů, takže to někteří podcenili a z noclehu vyráželi až v pět odpoledne (nebo ne?). Naše sekce ze včera s navrátivšími se Veletomem s Craigem jsme to vzali HCDC přes pole (2 km) okolo Radětic (kde měla být místní hospoda zavřená, ale nebyla a na tom skapala jiná skupinka) přímo k rozhledně nad Raděticemi a hnojovým stohem a s moc pěknou vyhlídkou. Od rozhledny to šlo po lesních cestách a cestičkách kolem mohyl až do Borovan (4,5 km).

V noclehové hospodě U rybníka jsme zatopili s Wjt v kamnech, aby nás to v noci hřálo, dali si další řízek se salátem a pokračovali v podobném duchu jako předchozí večer. Postupně docházeli ostatní opozdilci, někteří už toho měli docela dost a pak už se to tak nějak standartně zvrhlo. Dostal jsem pusu od Dafa (jako většina), pak si pamatuji Velebákovo přirození na Vankově krku, Kačky ruku na Mazanově holé zadnici a příjezd Lojzy se Zakim, pingpong s Evou a neustálé topení v kamnech. Pak jsem celkem brzy vytuhnul oblečený na spacáku a až cesta na záchod mne donutila vstát a následně zaspacákovat se.

Nedělní ráno bylo v zásadě slunečné, švédský stůl z vajíček, párků a polévky byl úžasný a vyhřívání na slunci před hospodou taky nebylo k zahození včetně sbírky desetikorun a dvacetikorun, kterou jsem následně věnoval obci. Ale zakončení se blížilo a nám se nedařilo odejít. Nakonec to nějak dopadlo, na zakončení to bylo po modré 7 km a přišli jsme jen s hodinovým zpožděním. Vzápětí jsem dostal sprdung od Petrofa a od pořadatelů odznáčky s kupony na jídlo. Guláš i pečené maso nic moc, ale to nevadilo. Bohužel jsem díky jídlu promeškal zbytek zakončení, stihli jsme už jen trošku frisbee, společnou fotku a hurá na vlak do Branic (2 km po modré) jako součást lampionového průvodu. Pak už vlak a rum (díky Wjt) a zmatené pobíhání po vlaku, v Praze opět BK a domů do Libně, do postele, do komatu....

 

 

1 komentářů

Následující komentáře jsou názorem jejich vkladatele.
správce webu neručí za to co je zde napsáno.
Publikováno: WJTSHK - Úterý 10.duben 2012 53. Stezka: Veselíčko 27. - 30.10.2011 (podle Valdy)
Nezapomenu na ranní zjištění, že ožrala kokot JUDr. v jedné osobě nemoh jít střízlivět ven, ale musel udělat zimu vevnitř a my, kteří jsme jak debilové chodili přikládat, mrzli pár metrů od kamen O_o Místo omluvy přišlo ujištění, že se Vaněk nepoblil :D Příště bude tímto otevřeným oknem vyhozen, a to nezávysle na počtu podlaží ;)

Co se chystá?

Žádné blížící se události

Fotky

Retrotábor 2012
Prohlédni si Album

Uživatelské menu






Nevíte, jaké máte své heslo?

Kdo tu je?

Hosté: 1