Přihlásit Úterý 22.květen 2018

50. Stezka: Tolštejn 8. - 11.5.2008

Čtvrtek
 "Šimone, vstávej!!! Je čtvrt na sedm!!!" Těmito slovy začala moje letošní stezka. Přiznávám, že vzbudit se deset minut před stanoveným srazem a třicetsedm minut před odjezdem jediného rozumného vlaku ten den, to člověka skutečně postaví na nohy! Rychle do batohu dozabaluji z lednice několik vychlazených lahvových, když mi volají Červení, jestli bych jim mohl koupit lístek, že to nestíhaj - v tu chvíli vím líp než oni sami, co to znamená, když se nestíhá. Přes jedno rameno si hážu kytaru, přes druhé rameno pak Eriku, která se do posledního okamžiku snaží doma najít spoustu věcí, které si nestihla zabalit.

Nebudu vás napínat, po sprintu s plnou polní jsme to nakonec stihli - dokonce jsme dorazili i o něco dříve než Červení (ti si ani nestihli pořídit to pivko!). Ve vlaku jsme obsadili dvě kupéčka, a hurá na sever. Sešlo se nás tuším 11 a cesta příjemně uběhla. V Děčíně jsme si zahráli na sardinky, a když nás autobus konečně vysvobodil, vyloupli jsme se v obci Růžová.


Stále ještě jsme ale neměli vyhráno. První den stezky, všichni mají batohy nacpané kontrabandem, a jako na potvoru, přímo na zastávce na nás čeká 4členná policejní hlídka. Zahráli jsme si na skoro počestné turisty a pro odvedení pozornosti jsme zaranžovali společné focení. To strážce zákona zaskočilo natolik, že nás pro samé schovávání služebních čísel ani nepodrobili dechové zkoušce, natož kontrole zavazadel! ;-)

Předsunutá skupina: Daf, Ema a Šampík, která vyrazila už ve středu večer na vandrově pojatý nultý nocleh, se ukázala být skupinou "zasunutou". Po telefonické domluvě se ukázalo, že zatímco my už jsme druhou hodinu na cestě krajinou Českého Švýcarska, zmíněná trojice ještě vysedává v nádražce v Děčíně a čeká na vlak, který pojede až za dlouho, a to ještě zdaleka ne do blízkosti našeho noclehu.

Celý den bylo krásně, takže jsme se povalovali, kochali pískovcema a krajinou, občerstvovali v místních hospodách, prostě stezka... A to jsme ten den nakonec ušli nějakejch 18km, neobvyklé! ;-) Cestou jsme, krom Malé pravčické brány či Šaunštejnu, potkali i pár stezkařů z ostatních tras a navečer jsme dorazili do noclehu, na Tokáň.

Slečna servírka, která se při zajišťování tolik kasala, že s náma bude panáčkovat, se nakonec vůbec neobjevila, ale zato se objevili Loyza a Jíťa. Sice už bylo po večerce, ale i tak jsme vyndali hudbu a pili a pěli, dokud nás paní vrchní ve dvanáct nevyhnala ven na mráz, abychom trochu vychladli a aby se ostatní hosté mohli v klidu vyspat. Na nás měl čerstvý vzduch účinek přesně opačný. Tím spíš, že kolem první hodiny ranní konečně dorazil i náš "předvoj", což se muselo patřičně oslavit. Byv unaven, šel jsem spát, a tak jsem (musím říct, že docela rád!) přišel o pohled na Vojtu, kterak honí Vaňka! Obhajobou bratrovi budiž to, že Ijáček emigroval na druhej konec koule a Vaněk tu se svými chlapecko-chlapeckými sklony zůstal docela sám! ;-)

Pátek

Ačkoli mi ranní vstávání nedělá dobře, místní snídaně skutečně bodla. Navíc bylo zase krásně, takže jsme se vyvalili před hospodu a lelkovali. Velká část trasy to vzala nejkratší cestou po asfaltce do Chřibské, já jsem společně s Erikou, Polkou a Červenými vyrazil po žluté přes Úzké schody a další atrakce zdejšího kraje do Doubice. Tam jsme se chystali do oblíbené hospody u rybníka, ale cestu nám zastoupila jiná hospoda, která byla navíc vyzbrojená dvěma BéVéPéčkama (kdo neví, o čem je řeč, ať se zeptá Polky!), výbornou kuchyní, Prazdrojem a zahrádkou plnou sluncem vyhřátých soch, na kterých se po opulentním obědě skvěle trávilo.

Honza si pořád stěžoval, že tu ve skalách nikde nemůže natrefit na bankomat, a tak jsme to vzali do Chřibské oklikou přes Kočičí skálu. Tam si s kartou sice taky můžete tak maximálně namazat chleba, ale v nedaleké Krásné Lípě už jsou na tom lépe. Zatímco Červeňák šel svou cestou bankovního lupiče, my ostatní jsme se pustili do oficiálního trasového sonetu na téma "Zelená". Krom několika vyvolených asi nikdo úplně neprohlédne všechny jemné narážky našeho díla, které vznikalo díky náhodně prohozeným větám a kriticky nízké hladině alkoholu v krvi. Ostatně posuďte sami.

TA ZELENÁ DADA

(Sonet u příležitosti 50. velké stezky na Tolštejně, téma-zelená)  

Zelená a jedem! Vzhůru do oblak!
Neviděl jste někdo někde značku?
MARIE a JANA pluvše na obláčku.
Na Kočičí skále zařval kočkodlak.

Brachyblasty bujííí, je to TAK!
Na Šaunštejně zkus si sehnat plačku!
U TeBe emu v purpurovém sáčku.
Maš se, Zebu? Popásá se Yak.

Lezená verlyba ladí jarní formu.
Támhle je kůň mezi krávama!?!
Čokoládotryskem plním pátou lornu.

Tumáš cibuli, ŠPEK už někde čórnu.
Zelená a rum s šesti kávama.
Noha nohu mine, proklínám tu tornu! 

V pátečním noclehu se náš tábor na jednu stranu rozrostl, na stranu druhou to chvíli vypadalo, že už nikdy neuvidíme Dafa ani Emu. Daf průběžně volal všem přítomným a žádal je o pomoc s navigací. Jako jediné vodítko ke své poloze uváděl, že je úplně v p.. Nebojte, dorazili! Večer pak proběhl ve znamení fotbálku, hudby a salzy.

Sobota

Ráno jsme se vypotáceli před vypuštěný bazén. Pobublávající vodnice, jarní slunce, skupinové foto, příjezd 13kové aparatury a už v jedenáct hodin vyrazila ta turističtější část z nás na cestu.

Nedošli jsme daleko, jen asi půl kiláku od noclehu se nacházelo skalní divadlo (ne to, kde den předtím proběhlo TAKové představení), kde nám Polka předvedla svůj jedinečný přednes Máchova Máje. Sklidila za to zasloužený potlesk. Pak proběhlo ještě několik solidních vystoupení, ale nechápu proč po mně při mé "rusalce" všichni házeli šišky?!? :-o

Cestou jsme ještě stihli vyhlídku na Chřibském vrchu (bez slivovice, kterou si pro tuto příležitost ušetřil od loňské stezky Červeňák by to bylo mnohem těžší!) a alkoholovou abecedu. Samota na Křížovém buku dříve disponovala občerstvením, které však bylo před pár lety zrušeno. K našemu milému překvapení, zde však bylo otevřeno Muzeum opevnění, které krom bohatého výkladu nabízelo i solidní zásobu vychlazených lahvových. Rozložili jsme se na louce, vytáhli sýr, kytaru, slivovici... Na přilehlé silnici náhle prudce zastavila dodávka a z ní vystoupil Zaki, který do té doby cestoval se 4. trasou. Když jsme se dostatečně vylenošili, vyrazili jsme do Mlýnů. Koupačka ve vodopádu, občerstvení v místní hospodě a v podvečer jsme se sluncem v zádech dorazili do Kytlic, kde nás čekal společný nocleh s "Dvacítkou".

Z noclehu jen zkratkovitě: dorazil Filip Melichar, dobrý jídlo, divnej číšník, dvacítková kapela, devastující míče, divadelní pódium, decimující panáci, desítka-dvanáctka, donoci fotbálek, dohrává Móňa, derniéra-spacák.

Neděle

Ráno náš přivítalo slunným počasím a většina přítomných se rozhodla nablížit se k zakončení vláčkem. Ne tak naše skupinka, my jsme se v hospodě v Kytlici ještě malinko zasekli, a pak jsme vyrazili pěšky. Sice jsme díky tomu přišli o exhibici v letech na lyžích na nádraží v Jedlové, ale zato jsme si vychutnali koupačku v Jedlovském rybníce. Ten se nachází u malé (do našeho koupání téměř neužívané) silničky, která v těch místech prudce zatáčí. I když chybělo málo, naše exhibice nakonec nevedla k žádné dopravní nehodě. Cyklisté i motoristé nakonec vždycky před rybníkem dobrzdili.

Cestou jsme začali potkávat stezkaře z ostatních tras (pro Vencu: protidružstev), proběhly standardní ochutnávky ála "Copak to máte dobrého v té lahvi?" a finální výstup na louku pod Tolštejnem nám tak utekl bez větších potíží - taky nám vydatně napomáhaly houstnoucí pivočáry!

I díky stezkovým trikům bylo zakončení pěkně vybarvené. Sluníčko pražilo, pivo teklo, občas přeletěl mráček, pivo teklo, prostě, zakončení jak má být. Valda chtěl sabotovat defilé vlajkonošů, tak jsem to musel vzít do vlastních rukou (a zad a kolene). V soutěžích jsme nominovali naše nováčky. Za Myši Lůcu, která měla za úkol vymámit z pánské časti stezkařů víčka od piv, což se obvykle neobešlo bez řádného prošacování. Uchazečem o titul "Krále stezky" se za naši trasu stal Venca, a přestože ani on nakonec nezvítězil, dokázal pár zázraků. V okamžiku, kdy přiběhl k naší bandičce se slovy "Rychle, dejte mi všechny svoje podprsenky!!!", se uprostřed našeho hloučku zázračně zhmotnily Kačka se Zoo (byl tam samozřejmě i Štefan s Barčou, ale ti žádný podprdy neměli!)! Aby toho nebylo málo, ještě se na zakončení přišli ukázat Dáša s Karlem a Filipem a Máca s malou Zuzkou.

Zpáteční cestě motoráčkem opět nebylo co vytknout - dva bufetové vozy se tak snad stanou pro příští stezky obligátní součástí naší vlakové soupravy. Pokorzovali jsme, trochu jsme si ještě zahráli, a najednou jsme byli v Praze. To, že měl náš vlak v Praze hned několik zastávek nakonec vedlo k tomu, že když jsme vystoupili v cílové stanici na Smícháči (kam jsem jel vlastně jen proto, že jedině tam bude to pravé zakončení), sešlo se nás tam ani ne 26. To nás však neodradilo, dali jsme si valčíček a capella a rozešli jsme se domů. Náročná, ale krásná stezka! ;-)

1 komentářů

Následující komentáře jsou názorem jejich vkladatele.
správce webu neručí za to co je zde napsáno.
Publikováno: WJTSHK - Pátek 9.září 2011 50. Stezka: Tolštejn 8. -11. 5. 2008
Venca poprvé s námi a tak bylo o zábavu postaráno a tak bla bla blah

Co se chystá?

Žádné blížící se události

Fotky

Kytičky z korálků
Prohlédni si Album

Uživatelské menu






Nevíte, jaké máte své heslo?

Kdo tu je?

Hosté: 2