A jestli neznáš můj příběh, tak ti ho napíšu ;)

Za klukama, který známe přes kamaráda Davida z Destilery, už nějaký pátek jezdíme do Rakouska na hory, protože tam právě i s Davidem dělají kuchaře.

Je to v Zürsu, což je takový předražený středisko pro princátka a spol, U Davida, potažmo i u kluků, je ubytko free a personální jídlo za ceny přijatelné. Jsou to vždycky fajn výlety (pokud zrovna cestou nebouráme, nebo neprojíždíme přes plošnou noční policejní kontrolu, ale to jsou jiný příběhy). Každopádně tam s klukama vždycky dobře zakalíme a když se utrhnou tak i jezdíme po freeridech. 

 

Nejlepším dvěma Rakušanovi Klemetzovi a Brazilci Fabianovi jsem vždycky říkal, koukejte přijet do Prahy, je nejlepší atp. A oni překvapili a nečekaně přijeli ve čtvrtek večer s Davidem. Takže kalbička pivo v Lokále teklo proudem a doma jsme to dobili borovičkou. Oni teda kluci měli za sebou už týden oslav konce sezony, ale to jim až tak moc nebránilo. Já tak měl dobře natrénováno na stezku. Ráno jsem je vzal na vyprošťovací polívku a pivo a pak předstezka ve městě po všech krásách Prahy. Teda hlavně tam, kde se dobře čepuje a kouří takže celkem sightseeing. Cestou jsem je zkoušel nalákat na krásy Polabí a možnost zatančit si na stole a docela se mi dařilo, ale nakonec, to vypadali, že jim na dlouho stačil ten jeden den chození. Večer si dali oraz, zatímco já musel balit a najít spoj.

 

Takže výzva, pojedu 0:26, nebo 4:něco...???!!!

 

No nakonec, pro mne bez facebooku, nečekaná oslava narozenin dalšího kamaráda Miša, který tam s náma jezdil. Večírek v Planetě Žižkov nabral velmi rychle obrátky a i když jsme dorazili až před desátou bylo ve dvanáct už kantáre. Nakonec jsme  skončili ve Stormu u baru i na parketu i u fotbálku i u baru a taky na baru a u fotbálku, takže jsem ani ten první ani ten druhý raní vlak nestihl. Do vlaku mezi pracující jsem nastoupil s tím, že průvodčí poprosím, aby mne vzbudila na přestup v Lysý, jenže než se ke mně dostala na kontrolu lístků, už jsem spal a rozespalej jsem se bál abych jí svým dechem nedostal do mdob.

 

Zavírám oči - tma, otvírám a světlo, tu mi došlo, že něco není jak má být a už na nádražní budově vyhlížím Poděbrady :D

 

Vystoupit se mi podařilo až v Libici nad Cidlinou, venku zima vše daleko, ale v Poděbradech by mohl být kamarád Jirka. Zavolal jsem mu a on, že je zrovna na svém novém pozemku v Kameném Zboží. To je na stejné trati a tak jsem nasedl na vlak zpět a vydal se držíc si oční víčka k němu. Cesta z nádraží trvá něco kolem tří minut, já usnul za dvě u světských na předzahrádce. Místní rybáři mě měli zcela mylně za feťáka, tak se naštěstí raději moc nepřibližovali a ponechali mne snít o jarním slunci. Tak asi po dvou hodinách jsem se nakonec k rybníku u něhož má Jirka ten pozemek donesl, a že to bylo hned za rohem, kde jsem dokončil ostudu vítáním se s Jirkou mezi rybáři. Pak jsme kecali a kopali díry a skládali cihly, já si občas ubalil brčko z pokladu co našel. Ale protože jsem nenašel žádnej alkohol, jsem se následně vydal na nádraží kde jsem svým třetím spojem dorazil do Kostomlat. Tady jsem dle plánu hned narazil na Valdu, zapadl do první putyky a dal si dva dvojitý...

 

A pak už jen samá stezková pozitiva a sociální jistoty ;)