55. Stezka - Krakonošova zahrádka

NÁVŠTĚVA KRAKONOŠOVY ZAHRÁDKY

Požití alkoholu v malém množství má uvolňující a uklidňující účinek, větší dávky boří zábrany, snižují úsudek, motoriku a koordinaci pohybů. Tedy – vše je v nejlepším pořádku! :)

Jakékoliv slovo jakože: Stezka je za námi, skončila, byla - ve mně vzbuzuje pocit lítosti a melancholie, minimálně tak na měsíc. Chápejte, v mém věku se dostanu do nostalgického rozjímání velice snadno (obzvlášť takhle k podzimu).
Faktem zůstává, že Stezka je pryč a že byla (já doufám, že máte taky ten pocit) skutečně vynikající, dá se říct, až vyjímečná. Určitě i díky staré dobré sestavě, kterou letos (a doufám, že napořád) doplnili uvolněné maminky. Jmenovitě: Jana, Martinka, Kachna, Zuzka, Velebák...Také si pamatuji podstatně víc než kdykoliv jindy.

Ve čtvrtek na mě počkala skupinka se Šimonem v hospůdce v Háskově, kde někdo otočil kopec. Jinak si nedokážu vysvětlit ten totální omyl, za který jsem zaplatil funěním do kopce, které mohlo být i mým posledním. Na Tadrovic statku jsme byli mezi prvníma, nicméně do pokojíčku, kam jsem chtěl, jsem se už nevešel!!! Proto jsem si odestlal jinde v domnění, že se zaplní povolnými děvčaty z T20. Prostě společný noclech byl velkým příslibem. Teď se tomu už směju, ale jaké bylo ráno moje rozčarování, když jsem zjistil, že jsem spal s chrápajícím výkvětem T23 (myslím tím to druhé, méně slibné, pohlaví).

Po snídani jsem chytil sabotážního raráška, a k ojebání kilometrů začal přemlouvat okolo sedící. S panem Vaňkem problém nebyl (ostatně sám mi začal vydatně pomáhat). Ulovili jsme pěkné kousky z T20 (ano ty samé, co jsem si na ně myslel) a po pár rumech lékařských a pivech nám bylo na slunku pěkně. Dál by mohla vyprávět paní Tadrová. Jisté je, že před 16tou jsme byli s panem Vaňkem naloženi a převezeni do Špindlu, dále pak na Špindlerovku. Zde došlo k několika závažným pádům, kocháním se západem slunce a otevření vlastního Bistra pro pocestné na odbočce k Moravské boudě. Na místě pak neschopnost nakrájet si řízek, přesto však několik hlubokých pohledů a po ošetření osobní lékařkou odebrání se (zbytečně brzy) na JIP.

Toho rána došlo k mnoha prapodivnostem, mezi které řadím sprchování s cizím ručníkem a v cizím pokoji. Dále pak, že se Zuzkou jsme se dohodli, náš nově "objevený vztah" nezakládat na sexu (resp, ne pod vlivem alkoholu, nebo je to jinak??). A množení se Durexu po kapsách, každou noc minimálně o dva a ještě také můj snubák na Vaňkovic pračce.
Po nějakém pivu vyšla spodní skupina (a já v ní) směr Špindl, horní skupina směr Martinova bouda. Odjeli dva psi a Rachel, pan Velebný naštěstí ne. V civilizaci jsem se choval civilizovaně. To mi vydrželo jen do návštěvy zařízení "U Piráta". Zas mě dohnaly Jezinky z T20, chtěly nejen prstíčky, ale hned celou ruku. U Piráta byl podařený mejdan, kusT16+kusT20+kusT26. A najednou, jak když proutkem mávneš, zůstali jsme sami u jednoho stolu s panem majitelem, který se rozhodl, že s náma půjde na Rovinky, protože už stejně všechno došlo. A to byla, vážení, zatracená pravda.
Večer plný kouzel měl i krásné pokračování, i když celková únava se začala hlásit. Děkuji za pěknou přehlídku ňader dmoucích i za posezení na klíně. :) Na koho se nedostalo, dostane se jindy! :) A protože mi byla osobní lékařkou přebalena ruka, mohl jsem v závěru i něco málo brnknout. Přesně a to vím naprosto přesně, ve 2.00, přitulit a spát.

Ráno jak malované, ochladilo se tak, že panu Vaňkovi kapala s ohonu námraza. Skutečně jedinej odvážnej spal venku a vyjímečně sám. Okolo Rovinky se trousily skupinky z ostatních tras a po výměně několika vizitek (rozuměj nabídnutá placatka) se stává den ještě malebnější a pohyb obtížnější. Bolí mě už i třetí noha, byť si na ní kvůli tejpovačce nemohu šahat...
Marně jsem doufal, že do závodu nenastoupím, nemajíce lyže a poražen hezčím panem Vaňkem. Servisní tým to nakonec dokázal a lyže připnul. Po jistých komplikacích jsem trať absolvoval, rum nechtíc asi 26 minut vidět. Česky řečeno, sotva jsem dech popadal. Hezčí pan Vaňek měl jít alespoň na tu přehlídku.
No a pak domu, ve vlaku každý po svém, někdo druhý den málem nestihl letadlo... :) Přišel jsem o mnoho kamarádů, protože: „S takhle odporně střízlivým Mazanem nechci nic mít...“ Ale i tak jsem jedl brambůrky nabízené z bujného výstřihu.

Kde jsou ty časy, kdy se z nádraží šlo ještě "na jedno", ach. Bylo mi potěšením, kamarádi, a těším se na cokoliv dalšího, hlavně ať je to brzy!!

 

Váš, doufám, že stále oblíbený, strýček Mazan

 

P.S. Leckdo mi na Stezce chyběl, jmenovitě pak mí dva nejlepší muži: Daf a Šampion.